Uši jenom na ozdobu?

Když přijdeme o sluch v průběhu života, mohou nastat tyto fáze:

Popření – Myslíme si, že problém mají ti druzí, ne já, oni mluví moc potichu, televize je málo hlasitá. „Proč druzí šeptají a nemluví nahlas?“

Šok – Uvědomíme si, že problém máme my a že máme bohužel poruchu sluchu

Klademe si otázku – „Proč já?“ – Proč s to stalo zrovna mě?

Hledáme viníka – Kdybych udělal/a to a to, nestalo by se to.

Hledáme jakéhokoliv řešení – To se spraví, dáme si vitamíny, kapačky, pomůže operace – a všechno bude dobrý

 Smíříme se se situací – Hledáme možnosti zlepšení sluchu –např. dostaneme sluchadlo, popř. kochleární implantát, můžeme se  naučit odezírat např. kliknutím zde: Začněte odezírat, znakový jazyk, navštívíme  klub či organizaci pro sluchově postižené a seznámíme se s novými přáteli z řad sluchově postižených, požádáme okolí o pomalejší mluvu

NEJHORŠÍ BOLEST JE, KDYŽ NEROZUMÍME SVÝM BLÍZKÝM PŘÁTELŮM A RODINĚ.

Někdy se stává, že o své původní přátele přijdeme a v rodině nebudeme rozumět všem, hlavně při velkých rodinných setkání na oslavách, při pracovních poradách, všude tam, kde spolu diskutuje větší skupinka lidí.

Pro ty, co mají v rodině člověka s vadou sluchu a chtějí poznat, že jim rozumí je návod zde >>

Zaujal vás článek a chcete dostávat více takových článků či zajímavé novinky ? Přihlaste se k odběru newsletteru kliknutím na Tiché novinky