Jak poznat, že vám člověk s vadou sluchu rozumí?

Sedím na oslavě a okolo sedí moje rozvětvená rodina, která se vesele baví. Dívám se na ně a snažím se odezírat a napínat malý zbytek sluchu, co mám. Sluchadlo mám na plné obrátky a každý zvuk jako cinknutí talířů mě vyruší z poslechu. Ani nemrkám, ať mi nic neunikne, zapomínám aji dýchat.

Co? Jaký podstavec? Zachytávám ústřižek slova, nedává mi to smysl. Než se stačím na to zeptat, všichni se začínají smát. Pro jistotu se usměji také, nevím sice čemu, ale nechci vypadat blbě. Ptám se, o co jde, říkají mi to ve zkratce, pointa příběhu už ale vypršela. No nic, začíná nové téma – a to práce, celkem to dobře zodezírám, ale než si ale v hlavě poskládám a ujasním obsah tématu, už je další téma.

Dochází mi energie, ale napnu síly. Domluví jeden a hned začíná mluvit druhý, do toho mu skočí se svým námětem třetí. Sakra, potřebovala bych křišťálovou kouli, abych poznala, kdo začne mluvit jako další. Než se stačím otočit k následujícímu mluvčímu abych odezřela slova, už mi podstatná část informací uniká. Z neustálého soustředění mě vytrhne dotaz, proč se tak mračím. Vypadám tak, ale já se jen soustředím. Neustále přerušovat někoho, kdo co říkal, mě už nebaví, stejně sklouznou za chvíli zpět k té své rychlé mluvě.

No nic, po půlhodině to balím, vzdávám to. Jsem vyčerpaná z toho neustálého napětí, abych něco zachytila. Vypínám sluchadlo – ten božský klid. Trochu se uvolňuji. Připadám si jako mimozemšťan, který sedí vedle lidí, kteří mluví cizí řeči ne ve vlastní rodině. Že jsem sem vůbec šla, měla jsem zůstat doma a chodit jen na setkání v malém počtu lidí. Za chvíli se zvedám s nějakou výmluvou, že musím jít, odcházím. To byl ale den. Je mi z toho smutno.

Takto to často prožívá někdo, kdo má těžkou sluchovou vadu a snaží se ve společnosti zachytit aspoň téma hovoru.

Člověk s vadou sluchu musí vynaložit neuvěřitelné množství energie, aby druhým rozuměl. Někteří to zvládají s menším úsilím, ale čím těžší sluchová vada, tím více se musí člověk namáhat, aby se zapojil do hovoru a necítil se jako blbec, který nechápe, o čem se zrovna mluví.

Pro člověka s těžkým sluchovým postižením je těžké říct, že nerozumí. Hlavně, když nerozumí často a ví, že svými dotazy naruší plynulý hovor okolí.

Jak poznáme, že nám člověk s vadou sluchu nerozumí?

  • kýve, že nám rozumí, ale neodpovídá na otázky, ani nenavazuje na hovor (nechce se ztrapnit, stydí se, že nerozumí, ví, že po zopakování nebude rozumět zas, myslí si, že ptát se nemá cenu, nechce obtěžovat, zvyk být o samotě – často byl odbýván, nepočítalo se s ním v rozhovoru)
  • odpoví tak, že je z řečeného poznat, že nerozuměl
  • sedí, nezapojuje se do rozhovoru a nereaguje na hovor ve skupině (oslava, různá rodinná setkání, schůze), směje se opožděně, má nechápavý výraz
  • je na něm vidět soustředění, mračí se, ale neodpovídá

Může například slyšet jen necelé věty.  Slova či slabiky, kde jsou pomečky neslyší nebo nezodezírá, snaží se je domyslet, například:

Při.. -e mě – obě-

–eska jsem –la na návštěvě u –ty.

Co — lala —-a.

 

TIP:  Jak člověku s nedoslýchavosti či neslyšícímu můžete ulehčit porozumění ?

Navažte oční kontakt

dívejte se na něj při mluvení

Mějte trpělivost

zpomalte tempo řeči, mluvte zřetelně

Povzbuzujte k hovoru

sdělte téma hovoru, klaďte otázky

Chcete další tipy? Stáhněte si  zdarma checklist a získáte dalších 10 tipů jak na to.

Jak poznáme, že nám člověk s vadou sluchu rozumí dobře?

  • zapojuje se do rozhovoru (pozor, pokud je povahou introvert, bude napřed lidi pozorovat a poznávat je, než se do rozhovoru zapojí)
  • živě reaguje (mimikou, tělem, ptá se, odpovídá)
  • hýbe se mu mimika v obličeji – zvýšené obočí, pohyb očí např. rozšířené oči.
  • Natáčí ucho, na které slyší nebo slyší lepe než na druhé směrem k mluvčímu
  • pokud nezaslechne všechno, domýšlí si, je vidět, že přemýšlí. Není někde v koutku stáhnutý do sebe jako hromádka neštěstí
  • Odezírá-li, soustředí se upřeně na ústa a mimiku mluvčího. Nehýbe hlavou a často vypadá, že se mračí. Nereaguje hned na otázky, ale se zpožděním, neboť si musí v hlavě odezíraná a slyšená slova, doplnit do mezer, kde to neslyšel a nezodezíral.

Všechna slova nelze vždy dobře odezírat  – viz článek Co je to odezírání.

Člověk s vadou sluchu často:

  • Mluví nahlas (neslyší svůj vlastní hlas, a tak ho zvyšuje).
  • Mluví potichu (několikrát ho napomenuli, že moc křičí a tak raději mluví potichu, nebo nemluví raději vůbec.

Zjistěte, jak efektivně komunikovat s lidmi s vadou sluchu: Efektivní komunikace.

 TO “ NEPOROZUMĚNÍ“ JE PODOBNÉ TOMU,   KDYŽ  MLUVÍTE  JAZYKEM, KTERÝ  ÚPLNĚ NEOVLÁDÁTE (NAPŘ. AJ), TAK  VYDRŽÍTE  POSLOUCHAT  JEN CHVÍLI, SNAŽÍTE  SE ČÍST Z MIMIKY, Z ÚST, SOUSTŘEDÍTE SE TAK, ŽE SE MRAČÍTE, SMĚJETE SE  A  NEVÍTE ČEMU, NEREAGUJETE.

Přidejte se o uzavřené FB skupiny Tiché uši – poradní skupina, kde si se mnou a s těmi, kdo mají také v rodině či okolí člověka s vadou sluchu, můžete vyměňovat postřehy, vkládat příspěvky, dotazy a směřovat k snadnější komunikaci se svým blízkým s poruchou sluchu.

Simona Šumberová
Jsem introvertka, mám ráda přírodu a zvířátka a mou zálibou je čtení. Pomáhám lidem s vadou sluchu – neslyšícím, těžce nedoslýchavým rozumět světu kolem i sobě sama a slyšícím lidem poznat co tito lidé prožívají a jak s nimi efektivně komunikovat. Jsem autorkou ebooku 3 kroky, jak lépe rozumět, i když špatně slyšíme , ebooku Špatně slyším, nekřičte! a Malého průvodce zákony a paragrafy pro osoby se sluchovým postižením, Více o mně se dozvíte Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.