Jak efektivně komunikovat s člověkem se sluchovým postižením

Nejlepší je, se samotné osoby, která má  sluchovou vadu se zeptat, jaký způsob komunikace mu vyhovuje.

Otázky, které můžeme položit člověku se sluchovým postižením jsou:

• Chce, aby se mluvilo hlasitěji?
• Chce, aby se mluvilo z boku směrem k uchu, na které lépe slyší?
• Chce odezírat, tudíž preferuje oční kontakt?
• Potřebuje obojí – mluvit hlasitěji a zároveň výraznější artikulaci?
• Slyší více výšky nebo hloubky? Bude více rozumět ženám nebo mužům?
• Do jaké vzdálenosti slyší zvuky?
• Do jaké vzdálenosti zvuky nejen slyší, ale rozumí zřetelně?
• Potřebuje, aby se více artikulovalo tzn. mluvilo pomaleji a více se zdůrazňovala slova?
• Používá znakový jazyk či znakovanou češtinu dříve označované pod pojmem znaková řeč a potřebuje komunikovat v těchto jazycích? Pokud neovládáte ani jeden z těchto jazyku, používejte gestikulaci, čísla na prstech, obrázky, ukažte na člověka, o kterém mluvíte, na věc, o které mluvíte, napište mluvené na papír, do mobilu apod.

Obecně se doporučuje mluvit pomaleji a zřetelně, ale je třeba se opravdu zeptat sluchově postiženého, jestli to tak chce. Mluvčí to někdy s artikulaci přehání a mluví nadměrně pomalu a artikuluje tak, že přehnaně otvírá ústa, což někomu může vadit. A může se tak cítit nepříjemně, z důvodů, aby si někdo nemyslel, že má nízkou inteligenci.

Důležité je také ztišit okolní zvuky např. rádio, televizi, pokud je okolní rámus takový, který nemůžeme ovlivnit, můžeme jít do jiné místnosti.

Problém poruchy sluchu není jen to, že některé zvuky neslyšíme, ale můžeme díky sluchadlu některé zvuky vnímat jako velmi silné a rušivé. Pokud máme poruchu zpracování zvukových informací viz eBook zdarma – 3 kroky, jak lépe rozumět, i když špatně slyšíme, ke stáhnutí zdarma zde >>, porozumění slovům i přes sluchadla bude obtížnější. Proto je odezírání dalším pomocným prostředkem k porozumění. Někdo umí odezírat perfektně, jiný trochu a někdo vůbec.

Co přesně obnáší schopnost odezírat najdete tady >> Co je to odezírání  a naučit se odezírat můžete  kliknutím zde: Začnete odezírat. Často je pro osoby s těžkou sluchovou vadou problém, když hovoří více lidí za sebou nebo více osob zároveň. To zvuky jím často splývají v jeden velký hukot a jsou nepříjemné a nervy drásající. Navíc je na sluchově postiženého vytvářen tlak na to, aby reagoval na komunikaci, a on si připadá jako blbec, protože neví, o čem se mluví, nebo zaslechl jen útržky slov a zvuků, které mu nedávají ucelený obrázek o daném tématu.

Spousta lidí pak přestává komunikovat s takovým člověkem a májí pocit, že je nespolečenský, nebo povýšený, nabručený apod. Je to proto, že běžný člověk neví, co obnáší sluchová vada, a s jakými problémy se člověk s poruchou sluchu při komunikaci setkává.

Lidé s těžkou sluchovou vadou či úplně neslyšící se pak takovým velkým společenským setkání vyhýbají. Nepřináší jim nijaký užitek, cítí se izolovaní, nepochopení a osamocení.

Cítí se často jako cizinci ve vlastní rodině a pokud chodí do klubu mezi osoby se stejným sluchovým postižením např. do klubu neslyšících či do klubu nedoslýchavých, mohou brát jako svou rodinu tuto komunitu, se kterými májí mnoho společného.

Preferuji menší skupinky nebo se zúčastní společenských akcí jen pokud vědí, že tam bude minimálně jedna osoba, která jim aspoň v základech zprostředkuje nějaké informace o probíhajícím hovoru.

S přibývajícím věkem se také zmenšuje pružnost mozku rychle zpracovávat informace, které člověk slyší a vidí. Stává se to i u lidí, kteří slyší dobře. A hlavně člověk, který špatně slyší má pak pocit, že se zhoršují jeho schopnosti slyšet a rozumět a připadá si ztracený a neschopný.

Důležité je také aby měli v pořádku zrak nebo měli zrak kompenzován brýlemi viz článek Slyšet očima – jak zabránit zhoršování zraku se dočtete zde >>

Každý člověk mluví jinak. Někdo mluví tak, že krásně artikuluje, druhý artikuluje málo a někdo zas mluví např. krkem, že ústa ani skoro neotevře. Pro ty, co odezírají bude přínosem mírně zvýrazněná artikulace a oční kontakt. Ti, co odezírat neumějí či málo nebo preferují poslech před odezíráním bude raději, když mluvčí bude mluvit hlasitěji.

Ten, kdo preferuje cestu jak zrakovou (odezírání), tak sluchovou (zvýšení hlasu), bude potřebovat obě cesty k porozumění řeči. Sice aby mluvčí více artikuloval (více otvíral ústa a zdůrazňoval slova při mluvení,)  a zároveň mluvil zřetelně (nepolýkal některé slabiky na konci slov, ale vyslovil je, mírně zvýšil hlas).

Někteří lidé s vadou sluchu k poslechu volí  sluchadlo, které jím vyhovuje a rádi ho nosí celý den a je pro ně velkým přínosem, jiní ho z důvodu nepříjemných zvuků neradi nosí.

Sluchadlo je přítel či nepřítel? Mrkněte se na článek tu >>

Několik důležitých rad pro lepší komunikaci se sluchově postiženým člověkem:

1. Prvotní je oční kontakt. Jde o to, aby poznal že někdo mluví přímo k němu.
2. Pokud nerozumí ani po druhé větě, řekněte mu to jinak, tzn. jinou větou, ale obsah zachovejte. Je možné, že se chytne na určité klíčové slovo.
3. Pokud jste s ním nikdy nekomunikovali, může trvat déle, než si zvykne na vaší artikulaci, mimiku a začne odezírat nebo si musí napřed zvyknout na váš hlas a způsob mluvy. Nevzdávejte to! Mluvte! Zkuste výše či níže uvedené body.
4. Nepoužívejte pro začátek složité, neznámé a moc často nepoužívané výrazy.
5. Dělejte kratší pomlky ve větách tam, kde je ve větě čárka, tečka.
6. Mysleme na to, co říkáme. Pokud osoba se sluchovým postižením vizuálně založená, přečte vaši mimiku a neverbální komunikaci a nebude ji sedět ke slovům, které říkáte a pozná to. Hodně lidí mluví a myšlenkami jsou jinde.
7. Odezírající člověk musí doplňovat a kombinovat to, co nepostřehne zrakem.
8. Když vidíte, že nerozumí, neptejte se ho: „Rozuměl/a jsi?“, ale oklikou „O čem, že jsme to vlastně mluvili“? nebo „Co říkáš na tu dovolenou“? Apod. je to proto, že při dotazu „Rozuměl/a jsi?“ se může cítit nepříjemně a někdo si o něm může myslet, že má sníženou inteligenci.
9. Počítejte s tím, že ne vždy, když kývne hlavou, znamená, že opravdu rozumí. Někdy může být unavený a už ztrácí energii a chuť komunikovat. Nezapomeňte, že sluchově postiženy člověk spotřebuje více energie na odezíraní či naslouchání než ti, co mají sluch v pořadu. Pokud je navíc introvert, vyčerpá se daleko rychleji.
10. Zkuste gestikulaci. Všichni známe gesto např dobrý, jsi jednička apod.
11. Čísla ukažte na prstech. Pokud je číslo větší než deset, zkuste číslo namalovat do vzduchu.
12. Ukažte mu třeba fotky, obrázky, které se váží k danému tématu, třeba tak nastartujete lepší komunikaci.
13. Používejte mimiku, která se váže k řečenému tématu. Např. Pokud říkáte „On se hrozně zlobil“, naznačte to rozlobenou mimikou.
14. Pokud selžou body viz výše, napište mu informaci na papír, do mobilu, do tabletu apod.

Přihlaste se do uzavřené FB skupiny Tiché uši – poradní skupina, kde si se mnou a s těmi, kdo mají také v rodině či okolí člověka s vadou sluchu, můžete vyměňovat postřehy, vkládat příspěvky, dotazy a směřovat k snadnější komunikaci se svým blízkým s poruchou sluchu.