Nejlepší je, se samotné osoby, která má sluchovou vadu se zeptat, jaký způsob komunikace mu vyhovuje.
Abyste se takto mohli zeptat, je potřeba, aby měl sluchově postižený člověk k vám velkou důvěru a věděl, že vám na něm opravdu záleží a budete s ním mluvit tak, jak potřebuje.
Otázky, které můžeme položit člověku se sluchovým postižením jsou:
Pro osobu se sluchovým postižením je problém i sluchová orientace. Pokud na něho zavoláte nemusí poznat odkud ho voláte, když vás nevidí.
Obecně se doporučuje mluvit pomaleji a zřetelně, ale je třeba se opravdu zeptat sluchově postiženého, jestli to tak chce. Mluvčí to někdy s artikulaci přehání a mluví nadměrně pomalu a artikuluje tak, že přehnaně otvírá ústa, což někomu může vadit. A může se tak cítit nepříjemně, z důvodů, aby si někdo nemyslel, že má nízkou inteligenci.
Důležité je také ztišit okolní zvuky např. rádio, televizi, pokud je okolní rámus takový, který nemůžeme ovlivnit, můžeme jít do jiné místnosti.
Problém poruchy sluchu není jen to, že některé zvuky neslyšíme, ale můžeme díky sluchadlu některé zvuky vnímat jako velmi silné a rušivé. Pokud máme poruchu zpracování zvukových informací viz eBook zdarma – 3 kroky, jak lépe rozumět, i když špatně slyšíme, ke stáhnutí zdarma zde >>, porozumění slovům i přes sluchadla bude obtížnější. Proto je odezírání dalším pomocným prostředkem k porozumění. Někdo umí odezírat perfektně, jiný trochu a někdo vůbec.
Co přesně obnáší schopnost odezírat najdete tady >> Co je to odezírání a naučit se odezírat můžete kliknutím zde: Začnete odezírat. Často je pro osoby s těžkou sluchovou vadou problém, když hovoří více lidí za sebou nebo více osob zároveň. To zvuky jím často splývají v jeden velký hukot a jsou nepříjemné a nervy drásající. Navíc je na sluchově postiženého vytvářen tlak na to, aby reagoval na komunikaci, a on si připadá jako blbec, protože neví, o čem se mluví, nebo zaslechl jen útržky slov a zvuků, které mu nedávají ucelený obrázek o daném tématu.
Spousta lidí pak přestává komunikovat s takovým člověkem a májí pocit, že je nespolečenský, nebo povýšený, nabručený apod. Je to proto, že běžný člověk neví, co obnáší sluchová vada, a s jakými problémy se člověk s poruchou sluchu při komunikaci setkává.
Lidé s těžkou sluchovou vadou či úplně neslyšící se pak takovým velkým společenským setkání vyhýbají. Nepřináší jim nijaký užitek, cítí se izolovaní, nepochopení a osamocení.
Cítí se často jako cizinci ve vlastní rodině a pokud chodí do klubu mezi osoby se stejným sluchovým postižením např. do klubu neslyšících či do klubu nedoslýchavých, mohou brát jako svou rodinu tuto komunitu, se kterými májí mnoho společného.
Preferuji menší skupinky nebo se zúčastní společenských akcí jen pokud vědí, že tam bude minimálně jedna osoba, která jim aspoň v základech zprostředkuje nějaké informace o probíhajícím hovoru.
S přibývajícím věkem se také zmenšuje pružnost mozku rychle zpracovávat informace, které člověk slyší a vidí. Stává se to i u lidí, kteří slyší dobře. A hlavně člověk, který špatně slyší má pak pocit, že se zhoršují jeho schopnosti slyšet a rozumět a připadá si ztracený a neschopný.
Důležité je také aby měli v pořádku zrak nebo měli zrak kompenzován brýlemi viz článek Slyšet očima – jak zabránit zhoršování zraku se dočtete zde >>
Každý člověk mluví jinak. Někdo mluví tak, že krásně artikuluje, druhý artikuluje málo a někdo zas mluví např. krkem, že ústa ani skoro neotevře. Pro ty, co odezírají bude přínosem mírně zvýrazněná artikulace a oční kontakt. Ti, co odezírat neumějí či málo nebo preferují poslech před odezíráním bude raději, když mluvčí bude mluvit hlasitěji.
Ten, kdo preferuje cestu jak zrakovou (odezírání), tak sluchovou (zvýšení hlasu), bude potřebovat obě cesty k porozumění řeči. Sice aby mluvčí více artikuloval (více otvíral ústa a zdůrazňoval slova při mluvení,) a zároveň mluvil zřetelně (nepolýkal některé slabiky na konci slov, ale vyslovil je, mírně zvýšil hlas).
Někteří lidé s vadou sluchu k poslechu volí sluchadlo, které jím vyhovuje a rádi ho nosí celý den a je pro ně velkým přínosem, jiní ho z důvodu nepříjemných zvuků neradi nosí.
Sluchadlo je přítel či nepřítel? Mrkněte se na článek tu >>
Odezírající člověk musí doplňovat a kombinovat to, co nepostřehne zrakem. Potřebuje k tomu dvojnásobek až trojnásobek času, než kdyby věty slyšel.
Přihlaste se do uzavřené FB skupiny Tiché uši – poradní skupina, kde si se mnou a s těmi, kdo mají také v rodině či okolí člověka s vadou sluchu, můžete vyměňovat postřehy, vkládat příspěvky, dotazy a směřovat k snadnější komunikaci se svým blízkým s poruchou sluchu.